Stejně jako ve dvou předchozích případech je kostel poprvé písemně zaznamenán v roce 1352 v rejstřících papežských desátků. Jeho přavděpodobný vznik se klade do 1. poloviny 14. století. I zde došlo k pozdějšim úpravám v období baroka. Kostel je vzácným připadem dochované lidové gotické stavby, která je vymalována malbami poněkud rustikálního charakteru. Jejich pravděpodobný vznik je kladen do třetí čtvrtiny 14. století. Obdélná loď kostela je plochostropá, na niž navazuje užší, příčně protáhlé presbyterium s žebrovou křížovou klenbou. K severní stěně presbyteria přiléhá valeně zaklenutá sakristie.

Řečické malby se dochovaly v lodi i presbyteriu. Severní stěnu lodi pokrývají výjevy Boje sv. Jiří s drakem, sv. Kryštofa a Umučení sv. Erasma. Vlevo na východní stěně se nachází obraz Zázračného rybolovu a vpravo fragment se Smrtí Panny Marie. Kněžiště obíhá dole úzký pás s postavami proroků a sibyl. V okenní zóně je znázorněna řada světců, na severu přerušená Ukřižováním a na východě Posledním soudem. Scéna Posledního soudu vrcholí výjevem Krista trůnícího na duze, nacházejícím se v klenební kápi. Na klenbě se dále nalézají symboly čtyř evangelistů a vyobrazení slunce a měsíce. V koutech kněžiště jsou ještě vymalovány čtyři mužské postavy bez svatozáří, pravděpodobně jde o cyklus čtyř živlů.